Já zažil něco podobnýho u otce ale. Musel jsem s ním ke skříni a vybrat pásek a košile které si na výprask vzal. Pak po výprasku jsem mu je musel sundat a uložit někdy mě třeba i donutil po výprasku ležet v pozici třeba hodinu a košile a řemen dal předemně abych si to zapamatoval.

Ještě bych k tomu doplnil, že v zimě jsem nosil punčocháče. No a když jsem měl byl bit na chodidla v pátek večer, tak jsem je ještě míval na sobě. Takže ta příprava na výprask pak byla náročnější. Když jsme se s tátou zavřeli v pokoji, tak jsem si zul bačkory a abych byl úplně bos, musel jsem si nejdřív svlíknout kalhoty a pak jsem si teprve mohl sundat punčocháče. Trvalo to déle, než vyzutí z bačkor a ponožek a pro mě to bylo hodně stresující.

Stalo se to už dávno. Když mi bylo deset let, tak mi ve škole děti pořádně propleskly mojí holou...Při hodině jsem zlobil a učitelka mi nadávala. Plácla mě přes zadek a řekla, že by mi měly ty hodné děti pořádně domluvit. No a o přestávce se toho "hodné" děti ochotně ujaly. Popadly mě a odtáhly mě dozadu za lavice. Tam mě položily na zem, na břicho. Zuly mi pantofle, pootočili mě na bok , stáhly ze mě džíny a hodily je na zem. Pak mi dva kluci sundali ponožky, takže jsem byl úplně bos. Další děcka mi pak vyhrnuli tričko a stáhli mi spoďáry. Tak jsem byl od pasu dolů "bez"...Ležel jsem tam s vystrčeným nahým zadkem, připraveným na domluvu. Jeden kluk pak vytáhl z kalhot řemen a s tím pak celou přestávku "domlouvaly" mému nahému zadku...Znovu a znovu řemen dopadal na můj ubohý, zrudlý zadek. Mém výkřiky, pláč a prosby nikoho neobměkčily. Byl jsem bit jak žito,.

Šťasné a veselé vánoční svátky, bohatého Ježíška, úspěchy pracovní i osobní, aby vás děti moc nezlobily a dobře se učili. Přeji i štěstí zdraví dlouhá léta.

Nikdy jsem nedostala a ráda bych dostala na holý zadek ale když se koukám na videa výprasky tak se mi to hnusí co mám dělat chtít dosat přez prdku nebo ne???

Ahoj Terko, jestli chces pres prdku, tak Ti muzu dat, klidne nejak jemneji at si to zatim jen zkusis a muzes dat pak i me ;)

Ty jsi debilka

Koukám,že jsou tady samí úchylové,jdu jinam....

s někým si o svých pocitech promluv a když by Tě to lákalo, tak se neboj a zkus to, nic se nestane, buď se bude líbit nebo ne, a tím to skončí, budeš mít klid

Mam stejný názor jako ty taky potom toužim ale navzajem jednou ty podruhe ja ale scitem třeba jen rukou a nebo vařečkou na holou,mějse odepiš.

terko ja ti naplacam prdelku nebo muzes klidne moji moje prdelka se na to primo tesi

Jestli chceš,tak ti milerád prdel nakopu. Případně ti i ukopnu vejce,hovado!

terko ozvy se klidne i prijedu ti naplacat jemne a muzes i me u me muzes dat ran kolik budes chtit a kolik uznas za vhodny ty prdelka se tesi napis

ahoj terko ozvy se potrebuju naplacat tu svoji prdelku mam rad kdyz to pekne pleska po prdelce .

Když ni bylo asi dvanáct let, tak jsem jednou na chatě coural sám lesem .No a potkal jsem kluka, kterého jsem od vidění znal. Věděl jsem, že je v mém věku a že se hodně bojí, tak jsem náhodné setkání využil a kluk dostal ode mě co proto…Nejdříve jsem mu dal pořádnou facku. Stál, vystrašeně koukal a čekal pokorně, až ho znovu praštím. Já mu řekl, že bude pořádně bit přes zadek. Samozřejmě na holou. Jen zase koukal a nic neříkal, trochu se klepal strachy. Na můj příkaz si vytáhl z kalhot pásek a podal mi ho. Já mu kouknul na nohy, obuté v teniskách. Řekl jsem mu, že před bitím bude mučení. Šlápl jsem mu na nohu a sáhl mu rukou do rozkroku. Trochu vyjekl, ale držel jako beran. Přes kalhoty jsem mu trochu mnul pindíka. Pak jsem mu řekl, že mu polechtám úplně holého pindíka, ale nejdřív ho zmučím na chodidlech a ať se zuje úplně do bosa. Poslušně se sehnul a začal si rozvazovat tkaničky u tenisek. Zul se a sundal si ponožky. Chvíli jsem mu šlapal na bosé prstíky a nárty. Pak se musel položit na zem, na záda. Vyhrnul jsem mu nohavice u kalhot až ke kolenům. Pomalu jsem ho lechtal na chodidlech, na patách. Pak i na prstech, na nártech. Lechtal jsem i jeho holeně a lýtka. Smál se, zrudnul, kuckal a tekly mu slzy. Nožkama trochu kroutil a zatínal prstíky. Když jsem mu pořádně vylechtal bosé nohy, tak jsem mu stáhl kalhoty ke kolenům a pak i trenky. Vyhrnul jsem mu nahoru bundu, svetr i košili. Vzal jsem do ruky jeho malého, strachem zcvrklého pindíka. Trochu jsem mu ho mnul a šimral. Pohekával a škubal sebou, ale jen trochu. Stáhl jsem mu kůžičku a podrbal mu holý žalud. A on se z toho počural, proud teplé moči mi vystříkl do dlaně. Otřel jsem si o něj ruku díval se, jak si čůrá na nohu, na zemi byla za chvíli loužička. Pořádně jsem ho ponížil, byl zrudlý jako rak. Ležel přede mnou bezmocný, bosý, polonahý, čůrající. Když dočural, tak jsem mu rukou pořádně naplácal na holé břicho a na podbřišek, až mu zčervenal. To už křičel bolestí Dostal ode mě trochu i na pindíka. Pak jsem ho otočil na břicho. Pořádně jsem odhrnul oblečení, aby nezakrývalo zadek. A začal výprask. Bil jsem ho páskem. Důkladně a pomalu. Červených pruhů na bílé, oblé prdelce přibývalo. To už řval a začal kopat. Tak jsem na chvíli přestal, kopl jsem do něj a musel zvednout nohy, aby chodidla směřovala vzhůru. A bil pak bit páskem na holá chodidla jako žito. To už řval hodně a teklo mu z pusy. Když měl červené nohy, tak jsem s tím přestal. Do pusy jsem mu pak strčil klacek a musel se zakousnout. A opět jsem ho řezal přes zadek. Pěkně pomalu, hlavně na zrudlou škvírku uprostřed. Dostal jich nepočítaně, snad padesát. Hodil jsem na skučícího zbabělce pásek a odešel jsem pryč. Ještě jsem se ohlédl. Bosý, zbitý a zmučený kluk si hladil zadek a pomalu vstával.

Tak malej a už takový kontroverzní prase! Zavřít do ústavu a vykastrovat zaživa!

Jsi úchylný dobytek. Pravděpodobně sis to všechno jen vymyslel a při tom
sis honil ptáka....Uskutečnit to,na to nemáš odvahu. Mohl bys to zkusit třeba na mě - neodlezl by si po svých!

Jak se tady zmiňuje ten výprask na chodidla dětem, tak já byl jeho svědkem v dětství. Odehrálo se to mezi dětmi, stalo se to mému kamarádovi. Dostal od kluků na zadek a pak i na chodidla.
Na základce v70. letech jsem na prvním stupni měl kamaráda Petra, kterému hodně ubližovali. Bál se to říct, že to pak bude ještě horší a já se těch kluků taky bál a neuměl jsem mu pomoct. Brali mu věci, strkali do něj, fackovali ho. Taky mu rozřezali bundu a to už na ně řekl. To ale neměl dělat, počkali si na něj – tři kluci, přidrželi si ho v šatně a když tam zůstali sami, tak pak ho odtáhli zpět do prázdné třídy. Pomalu jsem se plížil za nimi, bál jsem se. Věnovali se Péťovi a mě si nevšímali. Opatrně jsem došel ke dveřím třídy. Zdálo se mi, že slyším Péťův tlumený nářek. Podíval jsem se klíčovou dírkou. Péťa ležel na lavici s nahým, vystrčeným zadkem. Jeden kluk mu držel ruce a druhý nohy. Třetí ho bil řemenem na tu vystrčenou holou. Petr tlumeně naříkal, bál se plakat a křičet nahlas. Petrův svetr ležel na zemi, košili mu pořádně vyhrnuli. Kalhoty a trenky měl stažené do půlky stehen. Jeho zadek pomalu červenal, až rudnul. Kožený řemen znovu a znovu pleskavě dopadal na Péťovu ubohou holou…Měl jsem z toho smíšené pocity. Bylo mi Petra líto a zároveň jsem se styděl, že ho při tom takhle pozoruji. Pak jsem si všiml, že Péťa je taky úplně bos. Rozvázané tenisky a zmuchlané ponožky se váleli na zemi opodál. Brzo jsem pochopil, proč ho taky zuli. Když se kluk, který Péťu řezal řemenem zřejmě unavil, tak ho vystřídal ten, co mu držel nohy. Ten, co ho prve bil ho chytil za nohy a ohnul mu je v kolenou tak, že bosá chodidla směřovala vzhůru. A ten kluk, co prve nohy držel začal Péťu silně bít na holá chodidla. Péťa začal naříkat hlasitěji, no a já raději utekl…

Někdy v čase po zraněném malíčku jsme doma v domku změnili způsob vytápění. Dřív jsme topili kamny na uhlí v každé místnosti. Udělal se plynový kotel a změnil se mě druh trestu. Ještě rád jsem vzpomínal na výprask. Ten byl vždy rychle za mnou. Zbyl nám sklep pod schody skoro plný uhlí s litinovým umyvadlem na stěně. Tam se začali odbyvat mé tresty. Místo bití jsem se musel zcela svléknout a zout a byl jsem tam zavřený. Nikdy mě neřekli na jak dlouho. Bylo to opravdu husté utrpení. Byla tam úplná tma a plno uhlí a malí prostor. Takže si tam nešlo pořádně stoupnout ani lehnout. Do bosých nohou uhlí tlačilo jak blázen a hlavně jsem vždy ztratil pojem o čase tak jsem nepoznal jestli je den nebo noc a kolik hodin nebo dni už jsem zavřený. Jednou jsem v zoufalství bušil na dveře a tak mě mamka svázala ruce za záda. Pak už jsem si nikdy bouchnout nedovolil protože balet se v hromadě uhlí bez pomoci rukou je fakt horor. Tam jsem se něco nabrečel. Nejhorsi bylo že kdyz me konecne pustili musel jsem s rejžákem ke studni na zahrade a tam se uplne vydrhnout. Driv jsem nesmel do baraku. Tohle trestání naším vydrželo hodně dlouho řekl bych že až tak do mých 17 let. To jsem proletl u maturity a pobyl si tam několik dní. Pak už jsem si začal vydělávat a šel jsem z domu. Největší potupu, utrpení, bolest a strach mě ale nezpůsobilo vychovávání mých rodičů ale náhodné setkání se znudenymi zlými dětmi. Je to ale příběh který se udál kred 40 lety a je jak kdybych tenkrát narazil na zdejšího pohádkáře Honzíka.

Já taky vyrůstal v 70. letech. Ano, děti tenkrát doma dostávaly hodně, ale to co tu píšeš ty, je jen tvoje fantazie, jako příběhy od Honzíka .Tedy, takhle - občas i zlobivé děti rodiče do sklepa zavírali, ale asi ne tak, jak to píšeš. A děti dostávaly na zadek, přes záda, přes stehna, facky, kopance. Ale na chodidla opravdu ne. Tedy jednou jsem o tom slyšel od spolužáka, že takhle nařezal bráchovi. Tenkrát jsme dost četli mayovky a tam v té arabské sérii se baštonáda hodně vyskytovala (ale jen na dospělých lidech). No, jemu se to líbilo a prý to doma udělal mladšímu bráchovi, zbil ho na bosý nohy tyčkou od ramínka. Jinak jsem se s tím fakt nikdy nesetkal - že by takhle rodiče trestali děti, nebo kluci takhle zbyli jiného kluka.