Výprask od rodičů
Komentáře
Přehled komentářů
Taky jsem rodiče zlobila a otec odepnul pásek přehodil si mě přes koleno, stáhl mi kalhoty a na holou mi nařezal. Potom jsem už sekala dobrotu chvilku než jsem zas vletěla do nějakého průšvihu a já mu opět visela přes koleno. Jinak byl velmi hodný a vychoval mě dobře, věděla jsem jaké mám hranice a když jsem je porušila tak mě čekal výprask.
Re: Výprasky za zlobení...
(Karel, 20. 3. 2021 5:30)Taky dostávám na zadek za větší maléry vždycky od táta.Jsme 3sourozenci, 7, 13 - to je mě a nejstarší sestře je 20 let. Jeden týden jsme byli doma sami, rodiče museli odjet a na nás dohlížela sestra. Frajeřil jsem, omlouval jsem a hned 2. den jsem byl za školou. Ségra na to přišla, hrozně jí mrzelo co jsem provedl, většinou nás kryla, ale teď to chtěla říct naším. Věděl jsem, že budu týden čekat na výprask, tak jsem se strašně omlouval a prosil, ať mě potrestá ona hned a neříká to rodičům, ať mi raději naseká sama hned. Nakonec souhlasila, ale varovala mě, že to bude hodně štípat. Přesto jsem byl rád, že to bude za mnou. Přinesla si několik příkladů, ze kterých vyrobila metlu a dala jí máčet. Musel jsem si svléknout kalhoty, trenky, v kuchyni jsem musel dát na stůl deku, na ní ručník a polštář, který byl pod mým břichem. Radši jsem se šel vyčůrat a trochu roztřesený jsem si lehl na stůl břichem na polštář, abych měl zadek zvednutý, rukama jsem se držel vepředu a nohy jsem musel dát od sebe, abych moc nestahoval zadek. Sestřička mi znovu řekla, za co bude výprask, že jsem si to vybral, takže budu držet. Slyšel jsem jak vyndavá metlu z vody, párkrát s ní švihla ve vzduchu a já se trochu roztřásl a zacukal zadkem. Pak mi jí položila na zadek a zeptala se, jestli jsem na exekuci připraven, zakokrhal jsem že ano. Pak to začalo, švihnutí metlou, mé heknutí a zrychlený dech. Vyplácení bylo pomalé, ale důkladné, po každém šlehnutí pár vteřin pauzy, abych vstřebal bolest. Nevím kolik šlehanců jsem dostal, ale trvalo to téměř hodinu, nadzvedávají jsem hrudník, kmitala nohama, třásl zadkem, rukama svíral stůltekly mi slzy, slintal jsem, hlasitě brečel, pak jsem vydával takový zvláštní bučivý řev s pláčem. Byl to asi největší výprask v mém životě, sestra na mě byla hodně rozzlobená, takže si dala záležet. Výprask ukončilá, když mi povolily svěrače a já začal čůrat. Pak jsem musel vše uklidit, kleknul jsem si na kolena a strašně jí odprošoval, že už to nikdy neudělám. Tři dny jsem si nesedl jen si klekali. Měl jsem to ale za sebou a naší se to nedozvěděli. Od té doby jsem dělal latinu. Ségra má fakt pádnou ruku.
Výprask
(Klaudie, 27. 1. 2021 1:04)Je my 10 rokov a mam velmi prisnu maminu. Ket som sla vonku za frajerom a mamka to nevedela ze idem za nim ale mala som pryst domou do 10 hodin do vecera ale my sme sa opyli a prysla som domou o polnoci mamina ma uš cakala pri dverach s varechov.Velmi som mala strach. Prehla sy ma cez koleno a dostala som 20 varechov. Velmy to bolí ale viem ze som si to zasluzila
výprasky
(Martin, 20. 3. 2020 9:13)Tak já vyrůstal v 70. a 80.letech minulého století. A jak už tu leckdo psal, výprask tehdy byl normálním výchovným prostředkem. I já dostával. Docela jsem to asi potřeboval, protože to bylo poměrně často. U nás byl takový rituál, když rozhodli, že dostanu, musel jsem se jít svlíknout do předsíně, perfektně složit všechny věci na židli donýst řemen. Pak nahatej přijít do obýváku, postavit se doprostřed a vyčkat kázání. Někdy jsem musel kleknout (to jsem věděl, že je zle). Pak se mnou probrali , proč budu trestán. Určili počet ran (50-100) a polohu. A pak už vzal táta řemen a začalo se. Na zadek to docela šlo, ten je na to tak nějak dělanej, ale když část ran byla i přes záda, bylo mi ouvej. Po výprasku mě vždy dali někam na něco klečet. Měli jsme hrách, polínko i pastelky. Klečel jsem zpravidla někde v rohu. Pochopitelně jsem zůstaval úplně nahej. Po půl hodině jsem směl vstát a někdy odejít, někdy taky ne a nechali mě dál stát na hanbě. Těch trestů ale bylo víc. Předpažené ruce, stání na špičkách. Jak kdy, co je zrovna napadlo. Bit jsem teda byl zpravidla jen přes zadek a záda, ale i stehna to občas schytala. Ale je to už dávno. a nijak mi to neublížilo, myslím, že jsem si to zasloužil.
Re: výprasky
(Udivenej, 14. 4. 2020 12:26)Máš doboru fantazii.Protože jestli by byla pravda že toto s tebou rodiče dělali.Tak byli zřejmě úchylní jinak si to nedovedu představit.Ano i já dostal párkrat na holou od mamky.Táta byl věčně pryč jezdil kamionem.A mam sestru.Takže mě většinou nařezala v kuchyňi nebo v pojíčku po tom co sestru poslala ven.Ale žádný divadlo.Prostě mě ohla přes koleno stáhla tepláky a nařezala.To co vyprávíš ty je to je prostě....
Re: výprasky
(Luboš, 8. 8. 2020 22:23)A jakých polohách jsi dostával? A zkontroloval někdo to oblečení složené na židli, když ses svlékal v předsíni? A pokud jsi doma nosil bačkory, skončili na židli, nebo pod židlí? Ten počet ran je na dítě velký.
Nikdy nedostat na holou
(Anonim, 16. 6. 2020 15:39)Nikdy jsem nedostal na holou a je tu někdo kdo bydlí poblíž Brna a dal mi na holou rukou nebo hříčkou?
Nikdy nedostat na holou
(Anonim, 16. 3. 2020 15:29)
Třeba já jsem na zadek nebo tak nikdy nedostal - maximálně jsem dostal facku , ale někdy bych chtěl jaký to je dostat na holou
Na chiodidla
(Pavel, 28. 4. 2019 17:14)Když jsem byl malý a bylo mi deset let, tak jsem byl s jedním kamarádem u toho, když náš další kamarád doma dostal na chodidla. Je to už hodně dávno. Zdrželi jsme se venku déle, než on měl dovoleno. Měl strach jít domů a tak jsme šli s ním. V předsíni jsme si všichni zuli boty a šli jsem dál, do obývacího pokoje, tam seděli Pepíkovi rodiče. Začali jsem ho omlouvat, ale jeho táta nás zarazil a řekl stačilo, stůjte a dívejte se a Pepíkovi řekl a ty mazej pro rákosku. Mysleli jsme, že Pepík dostane na zadek, ale konalo se něco jiného. Pepík si musel sundat ponožky., lehnout si na břicho na sedačku a ohnout nohy v kolenou, aby chodidla byla nahoru. No a pak dostal na každé bosé chodidlo patnáct ran. Křičel a plakal, ale musel držet, aby nedostal víc.
Nevýpraskový trest
(Péťa, 2. 4. 2019 14:25)Když mi bylo asi devět let, tak mě potrestali moji spolužáci za žalování. Nezbili mě, jak by se asi leckdo domníval. Domluvili se na mě a trestání se konalo při tělocviku. Když jsme se v šatně převlékli, tak se na mě vrhli a povalili mě na zem. Někteří mě drželi a jiní mi začali rozvazovat tkaničky u tenisek…Vyzuli mě a hned mi začali taky stahovat i podkolenky. Když byly podkolenky dole, tak mi řekli, že za trest půjdu na tělocvik bos a že mi boty vrátí až po hodině. Možná se vám zdá, že to přeci nic není, ale opak byl pravdou. V tělocvičně byly studené, špinavé parkety a tehdy se kluci do cvičení naboso moc nehrnuli, a když už museli být na tělocviku bosí, tak se za to styděli a bylo jim to hodně nepříjemné. No a to jsem si musel jako svůj trest za žalování vytrpět já. I když jsem měl na tělocvik boty, tak jsem byl tedy takto násilím vyzutý do bosa a donucen cvičit bosky…
Výprask
(Matěj, 24. 9. 2018 19:18)Ahoj. Jsem Matěj a s bráchou dostáváme za kazfou blbost.Vzdycky se musime ohnout přes gauč a táta nás sereze rákoskou. Vždycky brečím a kroutím se bolesti. Ale táta přestane až když nám dá 30 ran. Brácha sr někdy i pocura.
Re: Výprask
(Paul, 14. 10. 2018 19:54)Ahoj a kolik vám je let? A jak ten trest probíhá, musíte si před bitím stáhnout kalhoty, nebo se svlíkáte úplně? A nedostane brácha přidáno za počůrání?
Re: Re: Výprask
(Matěj, 4. 12. 2018 19:35)Mě je 12 a bráchovi 10. Musíme si stáhnout kalhoty a trenky a brácha i když se pocura tak rány na víc nedostane.
Re: Re: Re: Re: Výprask
(Matěj, 26. 1. 2019 20:38)Ne, to ne. Ani se nemusíme celi svlikat. Stačí když si stáhneme kalhoty a trenky pod zadek.
Important question
(ClieeArich, 15. 10. 2018 0:44)
Can you want something startup new? Look at this site. Only there the choice of women for every taste and completely free! They are wettest slaves, they will and want perform anything you command !
https://rebrand.ly/governy#U52
Otčím 1
(Petr, 5. 5. 2018 16:56)Je to už dávno, psal se rok 1972 a mě bylo 10 let. Máma se znovu vdala a já dostal otčíma. Neměl mě rád a pak to začalo. Já nebyl moc dochvilný a vracel jsem se z venku někdy pozdě domů. Řekl mi, že když ještě jednou přijdu pozdě, tak si to se mnou vyřídí. A já přišel až za tmy…Opatrně jsem odemkl a vklouzl do předsíně. Zul jsem si tenisky, potichu jsem našlapoval a mířil do svého pokoje. Ale otevřely se dveře z obýváku a rozsvítilo se světlo v předsíni. A otčím stál u mě. Já stuhnul, věděl jsem, že je zle. Mazej do koupelny, řekl, no a tak jsem poslechl. V koupelně jsem rozsvítil a čekal, co bude dál. Sundej si tričko, řekl otčím. Poslechl jsem, stáhl jsem si tričko a hodil ho na zem. Pak jsem si musel stoupnut čelem k vaně, ohnout se a opřít se rukama o vanu rukama. A začal mě bít přes nahý záda. Znovu a znovu dopadal řemen na mojí holou kůži. Hrozně to bolelo. Naříkal jsem a brečel, slzičky mi tekly proudem… Dostal jsem pětadvacet ran. Po bití mi řekl – tak a teď všechno dolů a zalez do vany. Nezbylo mi, než ho zase poslechnout. No a tak jsem si sundal ponožky, svlékl tepláky a trenky a stoupl si do vany. Vzlykal jsem při tom a třásl se strachem a sténal jsem bolestí. Začal mě sprchovat ledovou vodou. Křičel jsem a prosil za odpuštění, ale nebylo mi to nic platné. Skončil, až jsem byl promodralý a drkotal zuby. Pa k mě poslal spát
Klukovské dobrodružství
(Petr, 21. 1. 2018 18:18)Když mě a mému nejlepšímu kamarádovi Míšovi bylo 10 let, tak jsme zažili největší dobrodružství našeho klukovského života, bohužel bylo velice bolestivé. Jezdili jsme oba s rodiči na chatu, měli jsem je vedle sebe v chatové oblasti nedaleko Prahy. Psal se rok 1970. Jedno sobotní odpoledne jsme vyrazili na průzkum a chtěli jsme si prohlédnout zblízka jednu osamocenou chatu v lese, která se jevila už dlouho opuštěná, a to se nám stalo osudným. Bylo to navíc v zimě. Ta chata měla otevřenou okenici a vyražené okno. Bohužel jsme byli víc zvědaví než opatrní a tak jsme vlezli dovnitř. Byla tam tma, ale najednou mi někdo prudce posvítil baterkou do očí. Vzápětí mi někdo stáhl kulicha přes oči a dostal jsem ránu do hlavy. Zatmělo se mi před očima a upadl jsem do bezvědomí. Když jsem se probral, tak jsem zjistil, že ležím na zemi. V místnosti svítila na stole svíčka a vypadalo to tam dost zpustle. Na židlích seděli dva chlapi, byli ještě mladí, ale zarostlí a měli zlý pohled. Kulicha už jsem na hlavě neměl. Pak, jak jsem přišel víc k sobě, jsem zjistil, že mám svázané ruce a nohy a že jsem úplně bos. Pak jsem spatřil Míšu – ležel na staré posteli, byl taky spoutaný a v puse měl narvaný nějaký hadr. Taky ho zuli, i on měl bosý nohy. Dostal jsem hrozný strach z toho co bude, co s námi provedou. Pak jeden ten chlápek řekl no to to trvalo, ty smrade, chrápal jsi pěkně dlouho. A vzápětí mi surově narval do pusy kus starého hadru. Pak řekli něco jako, co jste sem lezli vy smradi, to vás bude mrzet. A řekli, že nejdříve dostaneme pořádně bolestivou lekci a pak takový výprask, na jaký nezapomeneme…A že běda, jestli o tom jen někde cekneme. A pak jeden řekl – dobře se dívej, teď bude lekci dostávat tvůj kamarád a za chvíli to čeká tebe… Pak se vrhli na Míšu. Ten jedem ho přidržoval, i když byl spoutaný a druhý zapálil další svíčku a začal Míšovi pálit bosý nohy. Ten začal i přes ten hadr v puse skučet bolestí a brečet, tekly mu slzy jak hráchy. Já zavíral oči hrůzou, byl to hrozný pohled a za chvíli to čekalo mě! Zdálo se mi to nekonečně dlouhé, Míšu pořád mučili a já se potil hrůzou. Pak konečně řekli už má dost a shodili Míšu na zem. Mě pak hodili na posteli a začali mě taky mučit. Plamínek svíčky mi olizoval holá chodidla, hrozně to bolelo. Tlumeně jsem naříkal přes hadr a brečel jsem jako mimino. Když mě pořádně zmučili, tak jsem pro slzy neviděl a zmučené nohy mě strašně bolely. Pak Míšu znovu položili na postel, tentokrát na břicho. Stáhli mu kalhoty a trenky, vyhrnuli mu ostatní oblečení tak, aby nezakrývalo nahý zadek, pak jeden vytáhl z kalhot řemen a začal Míšu bít. Zase hrozně naříkal, byly to silné rány a dostal jich opravdu nepočítaně. Na konci výprasku už jen sténal a chrčel, už neměl sílu křičet. Po bití ho zase surově shodili na zem a já jsem přišel na řadu. Položili mě, za chvíli už jsem tlumeně řval a řemen znovu a znovu silně dopadal na můj ubohý, holý zadek. Byl to největší výprask v mém životě. Skoro jsem upadl do bezvědomí. Nekonečně dlouhé bití skončilo, srazili mě na zem. Po chvíli nám rozřízli pouta, sfoukli svíčku a zmizeli. Skoro jsme s Míšou o sobě nevěděli. Po chvíli jsme se probrali, a natáhli si aspoň kalhoty. Boty jsme nenašli, zřejmě je odhodili daleko do lesa. A tak jsme se o sebe opírali a bosky, ve sněhu ťapkali domů… Tam už bylo pozdvižení. Vzhledem k tomu, v jakém jsme byli stavu, jsme o všem doma řekli. Ty chlapi nikdy nechytli, možná později, kvůli něčemu jinému. No a to bylo naše veliké a velice bolestivé klukovské dobrodružství…Dnes by zřejmě přijela sanitka a možná i psycholog. Tenkrát se řešilo všechno jinak. Doma nás trochu ošetřili a řekli nám, že až se ty zadky trochu zahojí, tak nás výprask doma nemine…Druhý den nás vyslechl okrskář a to bylo vše…
Výprasky za zlobení...
(vendula, 6. 11. 2012 13:45)