OPICE zase útočí
30. 12. 2007
Dobrý den! Mám pro vás zprávu, že OPICE zabila dnes jednu opičku...
E: Slečno Hedviko! Vyslechněte mě prosím!
H: Co tu děláte? Zde je redakce novin.
E: Já vím, že je zde redakce, a právě proto spěchám k vám.
H: A jak se jmenujete?
E: Jsem Eva Kučková.
H: Děkuji. Co se, prosím vás, stalo?
E: ZBLÁZNĚNÁ OPICE zaútočila!
H: Jak to víte? Nedělejte si legraci!
E: Nedělám, slečno! OPICE zabila všechny mé příbuzné. Zjistila to policie, že to byla ONA. Navíc jsem zjistila, že již vraždí jen po rodinách.
H: Hmm...To je ovšem zlé. Paní Kučková, řeknětě prosím, jak se to asi stalo.
E: No moc toho nevím. Ráno jsem uviděla manžela v posteli, jak se tváří zděšeně.
H: To je jasné. Byla to OPICE. Udělala to jednou ze svých nejúspěšnějších metod zanbíjení. Vystrašila vašeho manžela k smrti. V tom se vyznám.
E: Oh, děkuji.
H: Není za co, paní.
E: Nevítče, co bysme měli udělat? za chvíli vyvraždí celý svět!
H: Ano, ano. Musíme ji uplácet. Můžeme ji však zdržovat jídlem jen pár století. Tak je to kruté!
E: Pro Boha! To už moc generací na světě nepřežije, nemám-liž pravdu?
H: Máte, úplnou. Je to kruté. Doufám, že se s tím všichnu smířili.
E: Jejda! Už je moc hodin! Musím ještě na policii. Na shledanou, milá redaktorko!
H: Nashledanou, paní Kučková!
E: Slečno Hedviko! Vyslechněte mě prosím!
H: Co tu děláte? Zde je redakce novin.
E: Já vím, že je zde redakce, a právě proto spěchám k vám.
H: A jak se jmenujete?
E: Jsem Eva Kučková.
H: Děkuji. Co se, prosím vás, stalo?
E: ZBLÁZNĚNÁ OPICE zaútočila!
H: Jak to víte? Nedělejte si legraci!
E: Nedělám, slečno! OPICE zabila všechny mé příbuzné. Zjistila to policie, že to byla ONA. Navíc jsem zjistila, že již vraždí jen po rodinách.
H: Hmm...To je ovšem zlé. Paní Kučková, řeknětě prosím, jak se to asi stalo.
E: No moc toho nevím. Ráno jsem uviděla manžela v posteli, jak se tváří zděšeně.
H: To je jasné. Byla to OPICE. Udělala to jednou ze svých nejúspěšnějších metod zanbíjení. Vystrašila vašeho manžela k smrti. V tom se vyznám.
E: Oh, děkuji.
H: Není za co, paní.
E: Nevítče, co bysme měli udělat? za chvíli vyvraždí celý svět!
H: Ano, ano. Musíme ji uplácet. Můžeme ji však zdržovat jídlem jen pár století. Tak je to kruté!
E: Pro Boha! To už moc generací na světě nepřežije, nemám-liž pravdu?
H: Máte, úplnou. Je to kruté. Doufám, že se s tím všichnu smířili.
E: Jejda! Už je moc hodin! Musím ještě na policii. Na shledanou, milá redaktorko!
H: Nashledanou, paní Kučková!