Miroslava Chrečková (rozhovor)
17. 1. 2008
H: Dobrý den, Miroslavo!
M: Dobrý den, Hedviko.
H: Prý vydáváte noviny.
M: Ano.
H: A jak se jmenují?
M: MCH novinky.
H: Opravdu? Pěkný název.
M: Mi se taky líbí.
H: Kdy jste začala s novinami?
M: V roce 1987.
H: Co na to říkala vaše matka Nataela Grionová?
M: Moc se jí to nelíbilo.
H: Proč?
M: Říkala, že člověk, o kterém je něco v novinách nemá své soukromí.
H: Možná na tom je něco pravdy.
M: Samozřejmě, ale někteří lidi v novinách být chcou!
H: Ano, ano. Jako třeba OPICE. Píšete o OPICI?
M: Ne moc často.
H: Proč?
M: Bojím se, že by se jí to nelíbilo.
H: Jistě. Já oni píšu, protože to chce.
M: Jistě. Já se ji moc bojím.
H: Ano, to není nic neobvyklého. Bojí se ji snad každý.
M: Má slova. Ale už nemám čas!
H: Jistě. Nebudu vás zdržovat. Nashledanou!
M: Nashledanou.
M: Dobrý den, Hedviko.
H: Prý vydáváte noviny.
M: Ano.
H: A jak se jmenují?
M: MCH novinky.
H: Opravdu? Pěkný název.
M: Mi se taky líbí.
H: Kdy jste začala s novinami?
M: V roce 1987.
H: Co na to říkala vaše matka Nataela Grionová?
M: Moc se jí to nelíbilo.
H: Proč?
M: Říkala, že člověk, o kterém je něco v novinách nemá své soukromí.
H: Možná na tom je něco pravdy.
M: Samozřejmě, ale někteří lidi v novinách být chcou!
H: Ano, ano. Jako třeba OPICE. Píšete o OPICI?
M: Ne moc často.
H: Proč?
M: Bojím se, že by se jí to nelíbilo.
H: Jistě. Já oni píšu, protože to chce.
M: Jistě. Já se ji moc bojím.
H: Ano, to není nic neobvyklého. Bojí se ji snad každý.
M: Má slova. Ale už nemám čas!
H: Jistě. Nebudu vás zdržovat. Nashledanou!
M: Nashledanou.