Rozhovor s Mirkem, echtávickým klukem
28. 12. 2007
H: Ahoj Mirku!
M: Ahoj!
H: Jak snášíš školu?
M: Je normální.
H: Tam s tebou nechodí děti bláznů?
M: Ne. Máme svoji školu.
H: To se máš! Prý je to nakažlivé.
M: Jo, ale je to čím dál lepší!
H: Jak to? To se dá léčit?
M: u nakažených dětí ano. A navíc se nakazí jen děti do 3 let.
H: Takže se to stále zlepšuje! A jaký je počet dětí v normální škole a zblázněné?
M: U nás je 84 dětí, ve zblázněné 45.
H: Skvělé! Stále lepší, ne?
M: Jo!
H: Ale onehdy umřela rodina Dobrových, ne?
M: Ano, to jo. Ale blázni nemají tolik dětí jako my.
H: kolik mají oni a kolik vy?
M: My minimálně 1, oni maximálně 1. V minulém století měli víc než my.
H: Uf! To je dobře, že se to lepší! Mohli by blázni úplně vymyzet z echtávic?
M: Ano, za několik století asi jo.
H: To jste se učili ve škole?
M: Ano.
H: A o čem ještě jste se tam učili?
M: učíme se jen o Echtávic.
H: Hmm... Čteš moje noviny?
M: Jo, někdy, ale tajně.
H: Proč tajně? Rodiče nedovolí?
M: Nedovolí. A sestry taky.
H: Škoda. Je ale dobře, že to riskuješ. A proč to riskuješ?
M: Píše se tu o Echtávicích a ZBLÁZNĚNÉ OPICI.
H: Aha. Tak ale ahoj, musím jít na oběd!
M: Čau!
M: Ahoj!
H: Jak snášíš školu?
M: Je normální.
H: Tam s tebou nechodí děti bláznů?
M: Ne. Máme svoji školu.
H: To se máš! Prý je to nakažlivé.
M: Jo, ale je to čím dál lepší!
H: Jak to? To se dá léčit?
M: u nakažených dětí ano. A navíc se nakazí jen děti do 3 let.
H: Takže se to stále zlepšuje! A jaký je počet dětí v normální škole a zblázněné?
M: U nás je 84 dětí, ve zblázněné 45.
H: Skvělé! Stále lepší, ne?
M: Jo!
H: Ale onehdy umřela rodina Dobrových, ne?
M: Ano, to jo. Ale blázni nemají tolik dětí jako my.
H: kolik mají oni a kolik vy?
M: My minimálně 1, oni maximálně 1. V minulém století měli víc než my.
H: Uf! To je dobře, že se to lepší! Mohli by blázni úplně vymyzet z echtávic?
M: Ano, za několik století asi jo.
H: To jste se učili ve škole?
M: Ano.
H: A o čem ještě jste se tam učili?
M: učíme se jen o Echtávic.
H: Hmm... Čteš moje noviny?
M: Jo, někdy, ale tajně.
H: Proč tajně? Rodiče nedovolí?
M: Nedovolí. A sestry taky.
H: Škoda. Je ale dobře, že to riskuješ. A proč to riskuješ?
M: Píše se tu o Echtávicích a ZBLÁZNĚNÉ OPICI.
H: Aha. Tak ale ahoj, musím jít na oběd!
M: Čau!