Paní učitelka Grodeová si ztěžuje
20. 10. 2007
Ahoj školáci. Je tu rozhovor s paní učitelkou Grodeovou.
H: Dobrý den!
G: Dobrý den!
H: Máte ráda školu?
G: Školu samotnou jo, ale učit v ní je hrozné.
H: Proč je to učení ve vaší škole tak hrozné?
G: Žáci tam nesmírně zlobí. Nevím co mám dělat!!!
H: Dát výpověď. To je snad jasné, ne?
G: No ano, ale to není tak jednoduché.
H: Proč? Řekněte to panu řediteli. Nebo snad neumíte mluvit?
G: Mluvit umím, ale vyhodit někoho je velmi těžké:
H: Vyhodit a dát výpověď je u vás jedno a totéž?
G: No, to nedvrdím. Vím to jenom s tím padákem.
H: Padákem? Aha! Myslíte vyhazov.
G: Prosím? Nevím co to znamená.
H: Je to něco jako padáka. Vlastně je to úplně stejné.
G: Aha. Tak co mám teda dělat?
H: Říkám vám ať zajdete za panem ředitelem a řeknete mu, že dáváte výpověď, ne?
G: Ano, jistě, rozumím.
H: No jo, divila bych se, kdyby jste mi narozuměla ( u té by to bylo opravdu divné ).
G: Já taky. Vždyť jsem tak chytrá.
H: Ano, jste ( dobrý vtip ), ale k tématu!
G: Tématu? Jakému?
H: No přece o škole.
G: No...
H: Co je, nechcete mluvit?
G: Víte, mi už se nechce mluvit.
H: Proto?
G: A mám ještě práci.
H: To jste mi mohla říct, ale když chcete, tak tedy nashledanou.
G: Jó! Nashledanou a děkuji za rady.
H: Není zač ( doopravdy je zač ).
H: Dobrý den!
G: Dobrý den!
H: Máte ráda školu?
G: Školu samotnou jo, ale učit v ní je hrozné.
H: Proč je to učení ve vaší škole tak hrozné?
G: Žáci tam nesmírně zlobí. Nevím co mám dělat!!!
H: Dát výpověď. To je snad jasné, ne?
G: No ano, ale to není tak jednoduché.
H: Proč? Řekněte to panu řediteli. Nebo snad neumíte mluvit?
G: Mluvit umím, ale vyhodit někoho je velmi těžké:
H: Vyhodit a dát výpověď je u vás jedno a totéž?
G: No, to nedvrdím. Vím to jenom s tím padákem.
H: Padákem? Aha! Myslíte vyhazov.
G: Prosím? Nevím co to znamená.
H: Je to něco jako padáka. Vlastně je to úplně stejné.
G: Aha. Tak co mám teda dělat?
H: Říkám vám ať zajdete za panem ředitelem a řeknete mu, že dáváte výpověď, ne?
G: Ano, jistě, rozumím.
H: No jo, divila bych se, kdyby jste mi narozuměla ( u té by to bylo opravdu divné ).
G: Já taky. Vždyť jsem tak chytrá.
H: Ano, jste ( dobrý vtip ), ale k tématu!
G: Tématu? Jakému?
H: No přece o škole.
G: No...
H: Co je, nechcete mluvit?
G: Víte, mi už se nechce mluvit.
H: Proto?
G: A mám ještě práci.
H: To jste mi mohla říct, ale když chcete, tak tedy nashledanou.
G: Jó! Nashledanou a děkuji za rady.
H: Není zač ( doopravdy je zač ).