Lenka Kotyrová
4. 10. 2008
H: Ahoj!
L: Ahoj!
H: Jak se máš?
L: Jde to.
H: Víte, milí čtenáři, ona Lenka je má spolužačka!
L: No to jo.
H: No vidíte, přiznala se. Pozor! Lenka je opravdu vedle mně!!!
L: No to jo.
H: Hej, Lenko! ...pardon
L: Coo??
H: No, radši nic.
L: No proto.
H: Co je? A co škola?
L: Sobota je. Škola taky je. A co u tebe jak se ti vede ve škole?
H: Jde to.
L: Škola ti jde. Tak to jo. Škola jde?? Ona umí chodit?
H: Hele, ty jsi nějaká chytrá, když víš, že škola neumí chodit!!!
L: Ale ty jsi říkala, že škola jde!! No aspoň že máš v něčem pravdu.
H: Počkat! Tak chodí škola, nebo nechodí?
L: Tak mi říkáš že škola jde a teď se mě ptáš??
H: No, ptám se tě. A co je na tom tak divného?
L: Právě že nic zajimavého a to je na tom tak divný.
H: Aha. Už to nechápu.
L: Nevádí.
H: Jo? Aha. Jo, už to skoro chápu.
L: Tak to je dobře. Ještě abys to skoro nechápala.
H: Tak, a teď to skoro nechápu!
L: No to už vím. To už jsi mi říkala.
H: Opravdu? Jo, jasně, už si nevzpomínám.
L: No a? já to vědět nepotřebuji.
H: No b? A já už to chápu! Chápu, že nic nechápu.
L: No to je zajímavé.
H: Vždyť jsi předtím říkala, že právě nic zajímavého...
L: Právě že je to pravý opak!! Nudím se!!
H: A já se taky nudím, bo nic nechápu. Ale to je jedno. Tak já se s tebou loučím a v pondělí ve škole ahoj!
L: No konečně. Už jsem se nemohla dočkat!! Sbohem!!
H: Cože? No nic, končíme už raději!
L: Ahoj!
H: Jak se máš?
L: Jde to.
H: Víte, milí čtenáři, ona Lenka je má spolužačka!
L: No to jo.
H: No vidíte, přiznala se. Pozor! Lenka je opravdu vedle mně!!!
L: No to jo.
H: Hej, Lenko! ...pardon
L: Coo??
H: No, radši nic.
L: No proto.
H: Co je? A co škola?
L: Sobota je. Škola taky je. A co u tebe jak se ti vede ve škole?
H: Jde to.
L: Škola ti jde. Tak to jo. Škola jde?? Ona umí chodit?
H: Hele, ty jsi nějaká chytrá, když víš, že škola neumí chodit!!!
L: Ale ty jsi říkala, že škola jde!! No aspoň že máš v něčem pravdu.
H: Počkat! Tak chodí škola, nebo nechodí?
L: Tak mi říkáš že škola jde a teď se mě ptáš??
H: No, ptám se tě. A co je na tom tak divného?
L: Právě že nic zajimavého a to je na tom tak divný.
H: Aha. Už to nechápu.
L: Nevádí.
H: Jo? Aha. Jo, už to skoro chápu.
L: Tak to je dobře. Ještě abys to skoro nechápala.
H: Tak, a teď to skoro nechápu!
L: No to už vím. To už jsi mi říkala.
H: Opravdu? Jo, jasně, už si nevzpomínám.
L: No a? já to vědět nepotřebuji.
H: No b? A já už to chápu! Chápu, že nic nechápu.
L: No to je zajímavé.
H: Vždyť jsi předtím říkala, že právě nic zajímavého...
L: Právě že je to pravý opak!! Nudím se!!
H: A já se taky nudím, bo nic nechápu. Ale to je jedno. Tak já se s tebou loučím a v pondělí ve škole ahoj!
L: No konečně. Už jsem se nemohla dočkat!! Sbohem!!
H: Cože? No nic, končíme už raději!