Žil byl kdysi jeden pračlověk...
3. 10. 2007
Hodky žil v malé tluě, kde bylo jen 5 jiných pračlověků než byl on sám. Měl 7 let, ale všechny tam překvapil. Dětí tam byly 3. Jejich rodiče se jmenovali Šamána a Deož. Ty 3 děti se jmenovaly: Daka, Chiňa a nejstarší se jmenoval Rečko. Rečko byl nejstarší a byl to kluk. Pak byla Chňa a nejmladší byla Daka. Daka byla nejhezčí a Hodky ji měl moc rád. Hodky byl něco jako adoptovaný. Byl dost slabý, jenže pak byl nejsilnější. To bylo tak:
Jdnoho rána se Hodky zase probudil. Ležel na tvrdé zemi bez deky. Přišla k němu Daka. Řekla mu ahoj.
Co je? zeptal se Hodky.
Chystají se na tebe, nemáš čas tu jen takhle sedět. odpověděla Daka.
Ale vžďyť já jsem stejně slabý, nic proti nim nezmůžu. řekl Hodky
Uteč! Jdou sem! řekla Daka a zabalila Hodkyho do deky. Před deku si sama sedla a dělala že nic. Po té přišla Šamána a s ječivým hlasem řekla: Co to tu provádíte? Jděte si hrát! Kde je Hodky? Mám pro něho práci. Všichni si šli hrát a Daka musela jít taky. Zůstal tam sám.
Už jsou pryč? zeptal se Hodky. To uslyšela Šamána a řekla: Jo, ale vylez. Proč ses schovával?
Chtěli mi ublížit. odpověděl Hodky a chystal se do lesa.
Nechoď do lesa, je tam divoká zvěř a ty nemáš ani kopí a si slabý a vůbec!!! strachovala se Šamána.
Neboj, jsem opatrný a nejdu slyšet. utišil ji Hodky.
Hodky šel do lesa opravdu sám. Zašel za pařez, pak zahnul do leva a dál šel pořád rovně. Jediný, kdo ho pozoroval, byla Daka. On si jí všiml, ale dělal, že nic. Pak už ji neviděl. Zahnul do prava. Předním se objevila malá plošinka, na které byly těžké pařezy a Hokyho vlastní kopí, které si sám vyrobil. O rok později, když měl 8 let ( nikdo by to naneho neřekl ) stále každý říkal, že je Hodky slabý a hloupý. Teď to byl úolný opak. Ruce měl široké a svalnaté, s kopím uměl zacházet líp, než Deož. Navíc sám vyrobil první kovový a železý meč, který teď stál před ním. Začal ( jako obvykle ) posilovat, když se na jejich sídlišti ozval křik Šamány. Hodky vyběhl ze své malé, ale účinné posilovny a doběhl na sídliště, ( uměl aji kungfu ) kde bylo snad 10 nepřátel. Hodkyho si nejdřív nikdo nevšiml, ale pak si ho nepřátelé změřili a vyzvaliho na souboj.
Ještě chvilku, pánové. poprosil o strpené Hodky, natož přiběhl s mečem na boku a kopím v ruce. Nepřátelé zírali. Jeden, či dva ho vyzvali na souboj, ale ostatní, když viděli jak je Hodko silný, rychle ustoupili. Hodko jim řekl, že budou muset pracovat. Všichni ho obdivovali. Ulovil Dost divočáků a pořádal velikánkou hostinu. Chiňa a Rečko se mu omluvili. O 10 let později si Hodky vzal Daku. To byla hezká svatba!!!
Jdnoho rána se Hodky zase probudil. Ležel na tvrdé zemi bez deky. Přišla k němu Daka. Řekla mu ahoj.
Co je? zeptal se Hodky.
Chystají se na tebe, nemáš čas tu jen takhle sedět. odpověděla Daka.
Ale vžďyť já jsem stejně slabý, nic proti nim nezmůžu. řekl Hodky
Uteč! Jdou sem! řekla Daka a zabalila Hodkyho do deky. Před deku si sama sedla a dělala že nic. Po té přišla Šamána a s ječivým hlasem řekla: Co to tu provádíte? Jděte si hrát! Kde je Hodky? Mám pro něho práci. Všichni si šli hrát a Daka musela jít taky. Zůstal tam sám.
Už jsou pryč? zeptal se Hodky. To uslyšela Šamána a řekla: Jo, ale vylez. Proč ses schovával?
Chtěli mi ublížit. odpověděl Hodky a chystal se do lesa.
Nechoď do lesa, je tam divoká zvěř a ty nemáš ani kopí a si slabý a vůbec!!! strachovala se Šamána.
Neboj, jsem opatrný a nejdu slyšet. utišil ji Hodky.
Hodky šel do lesa opravdu sám. Zašel za pařez, pak zahnul do leva a dál šel pořád rovně. Jediný, kdo ho pozoroval, byla Daka. On si jí všiml, ale dělal, že nic. Pak už ji neviděl. Zahnul do prava. Předním se objevila malá plošinka, na které byly těžké pařezy a Hokyho vlastní kopí, které si sám vyrobil. O rok později, když měl 8 let ( nikdo by to naneho neřekl ) stále každý říkal, že je Hodky slabý a hloupý. Teď to byl úolný opak. Ruce měl široké a svalnaté, s kopím uměl zacházet líp, než Deož. Navíc sám vyrobil první kovový a železý meč, který teď stál před ním. Začal ( jako obvykle ) posilovat, když se na jejich sídlišti ozval křik Šamány. Hodky vyběhl ze své malé, ale účinné posilovny a doběhl na sídliště, ( uměl aji kungfu ) kde bylo snad 10 nepřátel. Hodkyho si nejdřív nikdo nevšiml, ale pak si ho nepřátelé změřili a vyzvaliho na souboj.
Ještě chvilku, pánové. poprosil o strpené Hodky, natož přiběhl s mečem na boku a kopím v ruce. Nepřátelé zírali. Jeden, či dva ho vyzvali na souboj, ale ostatní, když viděli jak je Hodko silný, rychle ustoupili. Hodko jim řekl, že budou muset pracovat. Všichni ho obdivovali. Ulovil Dost divočáků a pořádal velikánkou hostinu. Chiňa a Rečko se mu omluvili. O 10 let později si Hodky vzal Daku. To byla hezká svatba!!!